Cestopis
Den č. 2 - Budapešť - chata Curmatura
Den č. 4 - Chata Curmatura - Ref. Grindului
Den č. 5 - Ref. Grindului - vypálená salaš
Den č. 6 - Vypálená salaš - Brašov
Den č. 7 - Brašov - chata Urlea
Den č. 8 - Chata Urlea - Valea Rea
Den č. 9 - Valea Rea - jezero Giulgiului
Den č. 10 - Jezero Giulgiului - jezero Caltun
Den č. 11 - Jezero Caltun - jezero Avrig
Den č. 12 - Jezero Avrig - Brašov
4.7. pá Brno - Budapešť ::: foto
a je to tady. Konečně jedeme na naši vytouženou dovolenou. Rychlík Jan Jesenius 18:17 jedoucí s námi do Budapešti je docela komfortně zařízen. Nalézáme svoje 2 místa dle místenky a usedáme. Jediný problém je v tom, že je zde tolik báglů, že naše se už jen s těží vlezou do našeho kupé.
Rychlík neustále nabírá zpoždění, až se začínáme bát, že nestihneme následující rychlík Dacia z Budapešti do Brašova. Nakonec má zpoždění i ten a tak místo 23:25 z Budapešti vyjíždíme až o půlnoci a nabíráme zase další zpoždění. Naštěstí hrozby od našich známých a z cestopisů, které jsme si přečetli, že v Maďarsku si kdejaký průvodčí vymýšlí, že máte špatnou jízdenku či místenku se nepotvrdily. My s našimi jízdenkami a místenkami (zakoupenými v ČR) jsme neměli problém. Je třeba si jen ohlídat, abyste skutečně na jízdence měli udánu trasu, po které skutečně pojedete.
5.7. so Budapešť – chata Curmatura 715mnm – 1438mnm, vzdálenost 13,4 km ::: foto
12:30 jsme konečně v Brašově – pouze s hodinovým zpožděním. Měníme peníze (ne na nádraží, ale před nádražím po lévé straně ve skleněném nákupním centru). Vzápětí kupujeme lístky na vlak do Zarnesti.
V 15 hod vystupujeme v Zarnesti. Vlak, kterým jsme jeli byl v pohodě.V Zarnesti jdeme skrze celou vesnici směr Cab. Gura Raului, kde jsme asi po 16hod. Aniž bychom stopovali, zastavuje nám dodávka plná lidí a ptají se kam jdeme, zda nechceme svézt. Rádi usedáme na korbu dodávky a jedeme soutěskou Propastille Zarnestilor stále vzhůru. Po cestě přemýšlíme, co nás bude odvoz stát. Po půl hodině jízdy zastavujeme a k chatě Curmatura zbývá hodina chůze. Dodávka už dále nemůže, proto všichni vystupujeme a vyrážíme pěšky. Jdeme silnicí, narážíme na turistické značky červený a žlutý trojúhelník a dorážíme k chatě Curmatura. Stanujeme asi 100m od ní. V ohradě u chaty jde postavit stan. Vaříme večeři a jdeme spát, protože jsme po cestě vlakem docela utahaní.
6.7. ne chata Curmatura ::: foto
I když vstáváme v 6:00, pohled na hřeben Piatra Craiului se skrývá v mlze. Protože však je chůze po hřebenu dlouhá dle průvodce 10 hodin bez možnosti nabrat vodu či postavit stan, zůstáváme však den na místě a den čekáme na lepší počasí. Odpoledne se trochu vyčasí. Děláme varianty na zítřek: Pokud bude pěkně, pak se vydáme na hřebenový přechod, pokud bude škaredě, zkusíme Piatra Craiului obejít po červeném trojúhelníku přes Saua Vladusca a poté po modrém trojúhelníku přes Saua Funduri. Určitě tu už ale další noc tvrdnout nebudeme.
7.7. po chata Curmatura - Ref. Grindului, celkové stoupání 1560m, 9,5 hodiny ::: foto
Vstáváme něco před půl šestou. Obloha je bez mráčků, což nás velmi těší. Čekání se vyplatilo. Něco po půl osmé vyrážíme na hřeben po červené tečce směr Vf. Turnu 1923m: Nabíráme vodu u pramene u chaty Curmatura 4,5litru na osobu. Je to poslední voda!!!
Po klikaté cestě lesem se dostáváme konečně ke skalní stěně. Již první setkání se skálou je doprovázeno ocelovými jistícími lany. Vf Turnu dosahujeme asi 9:40. Již zde nabírám zpoždění oproti údajům na značkách. Ale vzhledem k hmotnosti našich báglů se ani nedivíme :o). Otevírá se nám nádherný pohled na celý hřeben a okolí. Nyní ještě zcela netušíme, že naše původní představa o procházce po hřebeni padne již po pár stech metrech… O chůzi se moc mluvit nedá. Je to spíše lezení a mezi jeho jednotlivými části stihneme udělat i pár normálních kroků. Protože se pohybujeme kvůli terénu tempem přímo šnečím, je z toho naše GPS lehce zmatena a prošlé vzdálenosti zde zcela nedůvěřujeme (ukazuje nám průměrnou rychlost chůze 0,3km / hod).
Je to hřebenovka v pravém slova smyslu – i když se dal hřeben obejít po nějakém okolním chodníčku, značka vede přímo po skalním hřebeni. Ze začátku značku úzkostlivě následujeme, ale s postupujícími hodinami a prošlou vzdálenosti začínáme využívat i bočních stezek. Někdy se musíme bohužel vyškrabat zpět na hřeben, ale i tak získáváme docela dost času navíc. Přicházíme na vrchol Ascutit, kde jsme ve 12 hodin a dáváme krátkou pauzu na oběd u bivaku na vrcholu Ascutit, kde se dá nouzově přespat. V případě nouze asi 6-8 lidí. Následují další vrcholy hřebene Timbalul Mare, Timbalul Mic, Vf Sbirii a konečně i Vf La Om – nejvyšší hora pohoří 2238 mnm, kam přicházíme v 16:30. Dáváme zaslouženou deli čokoládku z domácích zásob a pak už nám zbývá jen 20 minut pochodu do sedla Saua Grindului, kde se nalézá i bivak Ref Grindului.
Je to stejná buňka jako Ref Ascutit. Nikdo tu není a rozhodujeme se, že zůstaneme přes noc. Určitě se nám nyní již nechce slézat po červené čárce do Ref Spirlei – zvláště, když se díváme shora na cestu – která se podobá spíše než turistické stezce průrvě ve skále jištěné lany a pokryté sutí.
Když to shrneme, cesta nám trvala 9,5 hodiny včetně asi 1 hodiny přestávek. Spotřebovali jsme zatím celkem 2,5 litru vody.
Večer kolem 21 hodiny dorazí k naší chatě doráží skupinka asi 4 turistů, kteří si staví stan vedle bivaku. Přes hluk, který v noci vydávají se moc nevyspíme.
8.7. út Ref Grindului – vypálená salaš ::: foto
vstáváme zase před šestou jako včera a vyrážíme do sedla Fundurui. Ač očekáváme shodný terén jako včera, jsme příjemně překvapeni místy i značenou trasou skrze chodníčky a ne přímo po skalnatém hřebeni pár metrů nad námi. Cesta nám přijde oproti průvodci mírně jednodušší než včerejší trasa. Co je horší – v určitých úsecích se jde hodně blízko u kraje skály a zvláště za horšího počasí by bylo snadné někde sklouznout (jak o tom svědčí několik křížků na trase). Místy je cesta vedena po ani ne půlmetrovém chodníčku se strmými skalami dolů. Při sestupu po hřebeni nás na konci čeká kleč. Po jejím průchodu ve 12:20 dáváme pauzu na oběd a objevujeme modrý trojúhelník – sedlo Fundurui – po kterém sestupujeme skalami a sutí dolů.
Asi po sestupu nejhorším úsekem (úsek jištěný ocelovými lany) začíná sice ponenáhlu ale o to „krásnější“ bouřka. Protože celý den je krásně a jdeme v tričku a kalhotách, bereme si na sebe jen mikiny a nepromokavé bundy. Jak se již za krátkou chvíli ukázalo, byla to menší chybička… Jedna bouřka přešla asi za půl hodiny, ale za chviličku se přihnala druhá a tak jsme šli v bouřce několik hodin. V dešti přicházíme na rozcestník, kde začíná červená čárka, kterou však asi čtvrt hodiny nemůžeme objevit. Můžeme říct, že hledání značky s báglem na zádech v několikahodinovém neustávajícím dešti není zrovna nejpříjemnější záležitost :o(. Od opuštění hřebene Piatra Crailui se vlastně vracíme celou dobu zpět na sever podél stěny tohoto pohoří a nyní se nacházíme přesně na úrovni, odkud jsme ráno vycházeli. Zde opouštíme stěnu pohoří a vydáváme se směrem na západ. Jsme nádherně promoklí, neboť přes naše rychleschnoucí kalhoty nám navlhlo veškeré oblečení, které si vzájemně předávalo svou vlhkost i pod nepromokavými bundami a v goretexových botech. Prodíráme se po značce slušným polomem, jsme rádi, když jednou za 50m uvidíme pozůstatek nějaké značky alespoň na spadlém stromě. Přicházíme k dalšímu rozcestníku, kde se k nám připojuje červený trojúhelník. Zde si nejsme zcela jisti a protože už nám je velká zima a zatím jsme vůbec nenarazili na pramen vody, je nezbytné postavit stan. Původně jsme chtěli dojít k nějaké chatě a osušit se v ní, ale jediné, co nalézáme je polorozpadlá bouda či salaš. Stavíme tedy stan hned vedle. Hledáme dobrovolníka na průzkum okolí a hlavně zajištění vody pro zbytek osazenstva. Potok teče naštěstí pouhý kilometr pod kopcem, tedy stačí nabrat všechny láhve a vynést je zpět na kopec. V podvečer ještě na chvíli vychází sluníčko a my sušíme co můžeme. Sušíme spacáky (kam nám trochu protekla voda), bágly, spodní prádlo atd…
Do vody dáváme vždy na večer dezinfekční kapky, aby byla ráno již k použití.
9.7. st Vypálená salaš – Brašov ::: foto
Když se ráno probouzíme, je mlha a prší. Proto spíme dál. Asi v 9:30 déšť ustává, děláme snídani a přemýšlíme, jak budeme pokračovat dále. Všechny hory se skrývají v mracích.
Nakonec vycházíme v 11:30 po červeném pruhu a modrém trojúhelníku směr sedlo Lerescu s úmyslem dále pokračovat na hřeben Fagaraše.
Vracíme se pár set metrů vzhůru k rozcestníku a po pár stech metrech narážíme na silný pramen, kde se dá nabrat voda zcela pohodlně. Za necelou hodinu dorážíme na rozcestí v sedle Foii, kde se červený pruh odděluje od modrého trojúhelníku a pokračuje po hřebenech Fagaraše a modrý trojúhelník směřuje k chatě Planul Foii. Vzhledem k tomu, že k množství popadaných stromů nemůžeme najít červený pruh a počasí vypadá, že bude co nevidět zase pršet, rozhodujeme se pokračovat k chatě Planul Foii (modrý trojúhelník jsme také v polomu hledali asi půl hodiny) a dále do Zarnesti a Breazy (výchozího bodu na Fagaraš). Cesta k chatě Planul Foii nám čeká asi 1,5 hodiny. Dáváme zde čaj a ptáme se dopravu do 10km vzdáleného Zarnesti. Bohužel zde nic nejezdí – přesně jak očekáváme. Vydáváme se tedy po svých a průběžně zkoušíme stopovat. Okolí říčky je moc pěkné, místní si zde pořádají pikniky. Moc aut nejede, až po chvíli stopování a nějakém ujítém kilometru nám zastavuje traktor s vlečkou plnou balvanů. Skáčeme na kameny a kodrcáme se asi 2 km na traktoru. Začíná pršet. Traktor odbočuje, my se loučíme. Chvíli jdeme pěšky v dešti a pak nám zastavuje mladý Rumun mluvící anglicky. Poté, co se rozpovídáme nás nakonec vysazuje až před vlakovým nádražím v Brašově, kam shodou okolností také jel. Je asi 18:00 a my začínáme hledat nocleh.
Poté, co jsme se sami přesvědčili, že hledání noclehu na poslední chvíli není nejsnazší a nejlevnější jdeme na nádraží a bereme nabídku na hostel: dvojlůžkový pokoj se společnou sprchou. Do hostelu na druhém konci Brašova nás bere majitel svým autem, radí nám jak do Breazy. Je to konečná stanice busu č. 51, který jezdí z vlakového nádraží. Pokoj i koupelna jsou velmi čisté. Je k dispozici i společná kuchyňka na uvaření.
Po vydatné sprše asi v 21h večer se rozhodujeme jít do nedaleké restaurace, kterou nám doporučil. Jídlo je skvělé. Zeleninová polévka, rajčatový salát, masové závitky v zelí se smetanou a kukuřičná kaše (mamalica) nám přišla absolutně vhod. Jídelní lístek i obsluha neměli s angličtinou problém. Krásně zakončený den. Večer opět prší.
10.7. čt Brašov – chata Urlea ::: foto
Budík máme na 7. Dáváme si rychlou snídani, která byla v ceně ubytování (každý si mastí chleby s povidly a vaří čaj) a jdeme na bus. Jízdenky se dají koupit po 8. hod i v budce na zastávce. Ne v buse. Před nádražím v nonstop supermarketu kupujeme jídlo.
Majitel hostelu nám doporučoval nástup na Fagaraš ze Sambata de Sus, proto se ptáme u busu, kolik tam stojí jízdenka. Nedůvěřivě hledíme na cenu 15 RON za osobu, protože vlak do Fagaraše stojí jen 6,5 RON (ale jede jen 8:10 a pak až 13:00). Proto nakonec kupujeme jízdenky busem do Fagaraše za 10 RON za osobu (cena platí opravdu pro všechny, nejen pro cizince) s tím, že výchozím bodem bude dle původního plánu Breaza.
Asi v 11:30 jsme na místě a hledáme bus do Breazy. Hledáme místo odjezdu busu do vesnice Breaza. První komplikace je, že existuje v Rumunsku větší město shodného názvu. Naše další zkušenost je, že bohužel nikdo na turistických informacích neumí anglicky. Nakonec se nám na několik pokusů daří zjistit informace, že zastávka neexistuje, a máme jít někam za vodní pevnost, stát u silnice a mávnout až bude projíždět. Bus má jet ve 3 hodiny odpoledne. Zbývá nám docela dost času a tak jdeme zkusit stopovat. Nakonec se dostáváme asi 1,5 km od centra, kde vede pod železničním mostem odbočka na vesnici Breaza. Zde nám téměř okamžitě zastavují dva místní ve staré dacii a říkají, že jedou do vesnice Gura Vaii. Nakonec nás však odvážejí o jednu vesnici dále až do Breazy více měně na konec vesnice.
Ušli jsme necelý kilometr a aniž bychom stopovali - zastavil nám maník, který nás bere až k úvodnímu rozcestníku. Ještě není 14h a vyrážíme po červeném trojúhelníku směr chata Urlea. Dáváme asi 30min pauzu na oběd. Nejprve nás vede lesní silnice podél potoka, poté se silnice mění v pěšinu a my stále stoupáme proti proudu potoka. Místy stezka vede skrze lopuchy a kopřivy, ale značená je velmi dobře. Asi po 7 km zatáčí stezka vpravo do stráně a začíná krátký, o to však prudší (asi 350-400m převýšení) výstup. Asi 50m pod vrcholem přicházíme do polomu, kde se značka ztrácí, ale snažíme se udržovat směr dle vydupané cestičky a odpadků. K chatě Urea docházíme asi v 18:30. Už zde sedí 3 Poláci a 2 Němci a radí se kam pro vodu. Přidáváme se tedy k rozhovoru. Chata je oproti předpokladům a popisu v průvodci vybydlená a polorozpadlá. Jdeme se podívat po vodě a nález na sebe nenechává dlouho čekat – asi 400-500m západním traverzem po pěšince do údolí je potůček. Večer je chladný a na hřebenech se převalují mraky.
11.7. pá chata Urlea - Valea Rea ::: foto
Ráno v 7:30 jsme velmi překvapeni jasnou oblohou. Po vydatné snídani asi v 9:30 vyrážíme směr Vf. Urlea. Cesta vede po stráni nahoru až na hřeben, kde potkáváme první stádo ovcí s jedním ovčákem a několika psy. Naštěstí tohle i veškerá další setkání s ovčáckými psy proběhlo bez naší újmy. Stačilo použít malé kamínky. Až na Vf Urlea jdeme v mraku – dorážíme sem v 13:30 a to už máme za sebou i půlhodinovou pauzu na oběd. Pak následuje traverz po úbočích dalších vrcholů. Vf Slaninei jsme šli přes vrchol, téměř přes vrcholy překonáváme i Galasescu Mic a Galasescu Mare. V sedle za Galasescu Mare jsme v 17:15 a rozhodujeme se zde utábořit. Sestupujeme asi 120 výškových metrů k jezírkům Valea Rea. Vodu nabíráme z potoka a stavíme stan.
12. 7. so Valea Rea – jezero Giulgiului ::: foto
Asi po 9:00 opouštíme tábořiště a stoupáme zpět na cestičku. Vedla traverzem pod vrcholem Vf. Galbenele. Za ním, v sedle Portita Vistei se nachází refugee, kde by se v nouzi dalo přespat. Poté následuje prudké stoupání na vrchol Vistea Mare. Jsme zde v 11:30. Necháváme zde bágly a jen nalehko jdeme zdolat nejvyšší vrchol Rumunska: Moldoveanu. Jde se po chodníčku a jedna cesta trvá asi 15 minut. Po vrcholovém fotu jdeme zase zpět k naší bagáži na Vistea Mare. Zde začínáme potkávat více turistů – převážně místních, kteří jdou na výlet na nejvyšší horu z chaty Podragu. Hodně místních vládne překvapivě i anglickým jazykem. Po stejně strmém sestupu z Vistea Mare si za sedlem Orzanetei dáváme 30min na oběd. Poté obcházíme traverzem další vrcholky a v sedle Podragului míjíme odbočku k chatě Podragu asi v 15:30. Po asi půlhodinové pauze nastupujeme opět na cestu a dorážíme až k jezírku Podu Giurgiului pod horou Mircii. Zde rozděláváme stan nedaleko od sněhových polí. Celý den bylo slunečno, až večer se začala stahovat mračna.
13. 7. jezero Giulgiului – jezero Caltun stoupání 1370 ::: foto
Na dnešní den toho máme naplánováno trošku více i kvůli obtížnosti následujícího úseku. Ráno je obloha blankytně modrá. Vstáváme kolem 6:00, abychom před osmou vyrazili. První vrchol Mircii jde docela prudce nahoru. Na hřebenech je lehce vítr. Poté se jde traverzem a menšími úseky, kde se leze. Před odbočkou na modrý křížek vedoucí k chatě Podragu je i jištěný a lehce obtížnější úsek. Scházíme prudce dolů, následuje krátký úsek skrze sedlo a již začínáme strmě stoupat přes několik sněhových polí na vrchol Vf Capra. Míjíme jezero Capra s nepočítanými stany v jeho okolí. Stoupáme na další vrchol Iezerului, odkud je vidět transfagarašská silnice. Pak jdeme do sedýlka, kde si dáváme půlhodinovou přestávku. Odcházíme v 13:30. Následuje hora Paltinului. Všude je plno místních, kteří jsou zde na výletě u chaty Paltinului. Místní lidí jsme potkávali stále téměř až k jezeru Caltun. Cesta byla docela pohodová až na trochu těžší úsek, kde byla před i za vrcholem Vf Laitel jištěna lany. K jezeru Caltun jsme došli něco po 17. hodině. Jsme zde zatím sami a vybíráme si místo na stan. V místní refugee bychom spali opravdu jen ve velké nouzi. Docela to v ní páchlo. Překvapila nás zde například hora odpadků pokrývající celé jedno místo na stan do výš asi půl metru. Po nás se to začalo docela plnit dalšími turisty.
14. 7. po jezero Caltun – jezero Avrig ::: foto
Protože jsme měli dnes velmi náročný den před sebou, vstávali jsme v 6:00 a něco po 8. hodině jsme vycházeli vstříc hoře Negoiu. Ostatní se právě probouzeli. Nahoru nad jezero vedla cesta kamenným polem. Pak cesta traverzuje a přes sněhová pole se dostáváme k soutěsce Strunga Dracului. Jedná se o asi 100m vysokou štěrbinu po celém úseku jištěná řetězy a železy. Diskutabilní je průchod za mokra, my jsme měli naštěstí sucho a tak se cesta vzhůru dala projít zcela bez problémů. Většinou jsme řetězy nepotřebovali až asi na 2 místa, kde to s naší bagáží bez pomoci jištění nešlo. Pak následuje rychlý výstup na vrchol Negoiu, kde jsem v 10 hodin. Následuje nezbytné vrcholové foto a už klesáme dolů po suti k rozcestníku v sedle Saua Cleopatrei. Zde jsme po dalších 30 minutách Odděluje se zde žlutý pruh, který obchází asi nejobtížnější úsek Fagaraše. Poté co jsme si přečetli varování o nebezpečnosti dalšího úseku jsme se ujistili, že je pěkně a rozhodli se na vrchol Serbota přelézt po hřebeni a nikoliv jej obejít skrze údolí. Cesta je obtížná, ale jištění zde není téměř žádné (pouze dvě ocelová lana byly z našeho směru až na konci úseku - byla tam pouze užší spára a s bágly se tam člověk lehce zaklíní.). Hodně nám to připomíná předchozí hřebenovku na Piatra Craiului – spíše lezení. Za slunečného počasí OK, ale za mlhy či v dešti bychom to asi nešli. Ještě si myslíme, že jsme tento úsek lezli v lehčím směru (do kopce). Směrem ze Serboty to bude zřejmě složitější. Na vrcholu Serboty jsme ve 12:45. Jsou zde krásné výhledy na sedlo a další hory. Dáváme zde 30 min pauzu na oběd a debatujeme se skupinkou Čechů jdoucích v protisměru.
Pokračujeme na horu Musceaua Scarii a do sedla Scarii. V sedle je refugee. Už po cestě do sedla se začíná obloha mračit. Když dosáhneme refugee, zvedá se už dost velký vítr. V refugee zůstat nechceme. Již je obsazena a navíc tam není voda. Je 15:00. Pořádně se oblékáme a škrábeme se na Vf Scara. Vítr je hodně velký, schováváme se za hřebenem, ale přesto nám vítr dává docela zabrat. Z Vf Scara jdeme serpentinami po suti rychle dolů (spíše běžíme). Obcházíme horu Garbova a pokračujeme traverzem k jezeru Avrig. Pěšina vede po úzkém chodníku v příkrém svahu. Problematická místa byla evidentně dříve jištěna řetězy, ale zůstaly tam pouze kotvy bez řetězů. U jezera jsme v 16:15 a rychle stavíme stan, dokud ještě neprší. Vítr je stále hodně silný. Večer debatujeme s Čechy, kteří se zde utábořili při cestě v opačném směru. Usínáme přece jen s dobrým pocitem zdolání dnešního těžkého úseku.
15. 7. út jezero Avrig – Brašov ::: foto
Celou noc jsou bouřky. Ráno v 7 hodin zase prší. V 9 přestává pršet. Jsme již po snídani, proto balíme stan a v 9:30 vyrážíme. Cílem dnešního dne je dostat se na odbočku z hřebene do Turnu Rosu. Cesta vede do kopce až k vrcholu Budislavu. Pak traverzuje kolem hory Surului a Surul. Cestou nevidíme téměř nic, protože jdeme neustále v mlze a navíc v dešti. Sice nikterak prudkém, ale neustávajícím. Mlha mizí velmi, velmi zřídka. Na rozcestníku v Saua Surului jsme v 11:50. Zde odbočuje červený trojúhelník do vesnice Sebesu de Sus. Pokračujeme dále kolem hory Taratul do Saua Corbului, kde odbočuje červený křížek do vesnice Turnu Rosu. Jsme zde v 14:00. Cesta vede z příjemného kopce, jen asi na jednom místě kousek od hřebene jsme v mlze hledali asi 20 minut značku. Protože neustále prší a nechce se nám někde v mokru rozdělávat stan, rozhodujeme se pokračovat v cestě a dorazit až do Turnu Rosu.
Do Turnu Rosu docházíme v 16:30 a za 15min jsme až na vlakovém nádraží. Vlak nám jede v 17:55 do Podu Olt (jedna stanice) a odtud 19:55 do Brasova. Tam máme být asi v 23:00. Voláme proto do hostelu, kde jsme byli ubytování před několika dny a rezervujeme si pokoj. V Brašově nás maník čeká na nádraží a odváží nás domů. Tentokrát máme samostatný 1+1 byt. Vše bylo opět velmi čisté.
16. 7. st Brašov - domů ::: foto
Kolem 7:30 vstáváme a jdeme si zarezervovat místenky do našeho vlaku do Budapešti na 21:27. Necháváme batohy v úschovně na nádraží a jdeme do města. Navštěvujeme gotický kostel Blackcurch za náměstím. Moc pěkný kostel, ale veškeré popisy jsou pouze v rumunštině, maďarštině a němčině. Moc nás to nepotěšilo. Poté obdivujeme zbytky městských hradeb a jdeme do restaurace Bella Musica na jídlo. Moc pěkně přestavěný stylový sklep a výborné jídlo.
Zajímavou zkušenost jsme udělali např. v místním Macdonaldovi, kde se dostanete na WC až poté, kdy vám při nákupu pokladní sdělí kód pro přístup na záchodky.
Utrácíme poslední peníze a večer nasedáme do vlaku domů. Cesta zpět proběhla opět bez jakýchkoliv rušivých elementů. Samozřejmě až na lehký odér linoucí se z našich bot.
Poslední změna:
30.03.2009
e-mail
